Bankovní systém v dnešní době

Bankovní systém v dnešní době

Česká národní banka

„ČNB je centrální bankou českého státu. Má postavení ústředního orgánu státní správy v oblasti měny, bankovnictví a vydávání obecně závazných předpisů. Je právnickou osobou, která usměrňuje peněžní trh z měnových hledisek, reguluje činnost bank a spořitelen bankovními ekonomickými nástroji, emituje peníze a hospodaří podle zásad stanovených vládou. Její postavení a funkce jsou především měnově řídící a nikoliv podnikatelské, ČNB nepracuje na komerčních principech. Její činnost se řídí zákonem České národní rady č. 6/1993 Sb. ze dne 17. prosince 1992 o České národní bance platným od 1. května 2002.“

Cíle a funkce České národní banky.

• podpora hospodářské politiky vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu

• podpora otevřeného tržního hospodářství

• určování měnové politiky

• emise bankovek a mincí

• správa měnové rezervy ve zlatě a devizách

• řízení oběhu peněz, platebního styku a zúčtování bank, zajištění rozvoje a efektivnosti platebních systémů

• vedení účtů státního rozpočtu, spravování státního dluhu

• rozvoj bankovního systému v ČR, vykonávání dohledu nad činností bank, poboček zahraničních bank a konsolidačních celků

• spolupráce s ústředními bankami jiných států a mezinárodními organizacemi z finančního sektoru

• obchod na finančních trzích, především se státními cennými papíry

Nástroje České národní banky

ČNB disponuje řadou nástrojů, pomocí kterých prosazuje své cíle a měnovou politiku. Tyto nástroje můžeme rozdělit na přímé (administrativní, omezující volné tržní hospodářství) a nepřímé, které využívají tržních zákonů a plošně působí na ostatní subjekty finančního trhu.

Přímé nástroje centrální banky

Přímé nástroje mají velký vliv na finanční hospodářství, proto jich centrální banka využívá jen výjimečně a na přechodnou dobu. K těmto nástrojům patří:

Pravidla likvidity – centrální banka určuje obchodním bankám, jaký mají mít vztah mezi aktivy a pasivy. Patří sem například ukazatel kapitálové přiměřenosti. Aktivní operace banky mohou činit maximálně 125% vlastního kapitálu, 8% z hlediska pokladní hotovosti k aktivům.

Povinné vklady – povinné vedení běžných účtů státních institucí u centrální banky.

Úvěrové kontingenty – určení limitních úvěrů a úvěrových stropů. Patří mezi velmi razantní přímé nástroje.

Nepřímé nástroje centrální banky

Mezi nepřímé nástroje centrální banky patří:

Diskontní sazba – úroková sazba, za kterou si mohou komerční banky půjčit peníze od centrální banky. Centrální banka výší této sazby ovlivňuje peněžní zásobu komerčních bank, podle které určují banky výši poskytovaných úvěrů. Diskontní sazba představuje dolní mez krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu. Zvýšení diskontní sazby pomáhá snižovat inflaci, její snížení naopak vede k expanzivnímu navyšování zásoby peněz.

Repo sazba – Při repo operacích centrální banka přijímá od bank přebytečnou likviditu a na oplátku jim předává dohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň zavazují, že po uplynutí doby splatnosti centrální banka jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí poskytnuté cenné papíry. Základní doba trvání těchto operací je 14 dní, úrok při této operaci je nazýván repo sazbou (refinanční sazbou). ČNB podle americké aukční procedury přijímá přednostně nabídky bank požadující nejnižší úrokovou sazbu. Při vyšší repo sazbě dochází ke zdražení peněz, banky si půjčují méně, naopak jsou ochotné poskytnout samy své prostředky centrální bance, dochází ke stahování peněz z oběhu a zmírňování inflace.

Lombardní sazba – představuje úrokovou sazbu při operacích, kdy si banky vypůjčují likviditu oproti zástavě cenných papírů. V současné době je vzhledem k trvalému přebytku likvidity bank tato možnost využívána minimálně. Lombardní sazba představuje horní mez krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu – je vyšší než diskontní sazba nebo repo sazba. Zvýšení lombardní sazby má za následek menší půjčky obchodních bank, peníze v oběhu jsou omezeny, což vede ke snižování inflace.

Operace na otevřeném trhu – Centrální banka nakupuje a prodává na volném peněžním trhu státní cenné papíry (státní pokladniční poukázky, popř. státní dluhopisy). Obchodní banky si mohou půjčit u centrální banky peníze tím, že jí prodají své cenné papíry a dohodnou se na budoucím zpětném odkupu (repo obchodě), nebo může jít o obchod bez budoucích ujednání (tzv. promptní obchod).

Pokud centrální banka prodává státní cenné papíry, dochází k odčerpávání peněz z obchodních bank a zpomalení oběhu peněz. Tato restriktivní monetární politika vede ke snížení inflace. Naopak při expanzivní politice, tj. nákupu cenných papírů centrální bankou, dochází k nárůstu peněžní zásoby v oběhu. Emise státních cenných papírů slouží i ke krytí přechodného nedostatku peněz ve státní pokladně nebo ke krytí schodku státního rozpočtu.

Povinné minimální rezervy – Centrální banka předepisuje obchodním bankám určité procento z vkladů, které si u ní musí uložit ve formě neúročené povinné minimální rezervy. Tyto peníze jsou mimo oběh a působí protiinflačně. Výše povinných minimálních rezerv ovlivňuje úvěrovou kapacitu obchodních bank, důsledkem toho i výši úrokových sazeb.

Konverze a swapy – Centrální banka nakupuje a prodává cizí měny za koruny obchodním bankám. Tyto operace mají vliv na měnové kurzy. Dochází ke:

konverzi – promptnímu obchodu v aktuálním kurzu bez následných zpětných operací

swapu – kombinaci promptního obchodu s následnou zpětnou operací – prodává/nakupuje se za aktuální kurz a budoucí zpětný odkup/prodej se odehrává za předem dohodnutého kurzu

Při prodeji deviz centrální bankou dochází ke stahování českých korun z oběhu a zpomaluje se oběh peněz, při nákupu deviz se české koruny přilévají do oběhu.

Nezávislost a povinnosti České národní banky

Česká národní banka je do značné míry nezávislá na politických institucích, aby mohla volně realizovat měnovou politiku vedoucí k dlouhodobé cenové stabilitě a neinflačnímu hospodářskému růstu. Její nezávislost je zakotvena v Zákoně o ČNB č. 6/1993.

Podle tohoto zákona jmenuje a odvolává sedmičlennou bankovní radu v čele s guvernérem národní banky (v současnosti Doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc.) prezident republiky bez asistence vlády, bankovní rada nesmí vyžadovat ani přijímat pokyny od prezidenta, vlády, parlamentu či jiných subjektů. Svůj hlavní měnový cíl vykonává banka zcela autonomně, kurzovní režim stanovuje po projednání s vládou. Finanční nezávislost spočívá v zákazu přímého financování veřejného sektoru, rozpočet ČNB je schvalován bankovní radou. Po skončení hospodářského roku zpracovává banka účetní uzávěrku ověřovanou externím auditorem. Z té pak vychází roční zpráva o výsledku hospodaření, která je předkládána parlamentu. ČNB je také povinna pravidelně zveřejňovat výkazy o své finanční situaci. I přes značnou nezávislost musí být politika ČNB stále průhledná a veřejnost a politické subjekty jsou o ní průběžně informovány. Banka pořádá četné přednášky, přispívá do odborného i laického tisku a vydává pravidelnou zprávu o inflaci.